Maminka hodnotí..
23. 4. 2009
Jsem matka tří dětí a všichni chodili do lukovské školy. Je mezi nimi velké věkové rozpětí (22,18,9), takže mohu dobře porovnávat co se v naší škole za ta léta změnilo. Nejstarší dcera nastoupila do první třídy v září 1992, syn v roce 1997 a nejmladší dcera v roce 2006.
Školní prostředí a výuka v roce 1992 a dnes se nedá vůbec měřit. Naše nejstarší dcera musela v první třídě vydržet celých 45 minut v klidu sedět a věnovat se výuce. Z mého pohledu je to pro šestileté dítě hodně složité a namáhavé. Syn už si mohl v průběhu vyučování odpočívat a chodil ze školy domů mnohem méně unavený než dcera.
Paní učitelka v první třídě zjistila, že syn trpí dysgrafií, což se později v poradně potvrdilo. Myslím si, že tím že je v naší škole méně dětí má paní učitelka větší šanci se jim jednotlivě věnovat a mnohem dříve odhalit nějaké problémy, než ve třídě o dvaceti a více dětech. Paní doktorka v poradně velice ocenila přístup naší paní učitelky a včasným odhalením jsme hodně problémů s naším synkem vyřešili.
Od 90. let se hodně změnilo i vybavení školy ( počítače, nové lavice, sociální zařízení a další ....). Hlavně v porovnání s první dcerou ve škole probíhá spousta akcí pro děti, hodně výletů a škola v přírodě. Také mi hodně vyhovuje, že má škola zavedený pitný režim, což je k nezaplacení.
Byla bych ráda, kdyby škola tak jako dnes, fungovala i pro další generace .
